Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl
Preferencje help
Widoczny [Schowaj] Abstrakt
Liczba wyników

Znaleziono wyników: 17

Liczba wyników na stronie
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
Wyniki wyszukiwania
Wyszukiwano:
w słowach kluczowych:  paměť
help Sortuj według:

help Ogranicz wyniki do:
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
1
Content available remote Historik jako nositel paměti, dějiny a hra
100%
EN
The historian as a bearer of memory has always laid claim to truth, but has largely failed to admit its dynamic character. That character can be grasped only within history, not outside it. The ‘modern’ historian decided to solve that problem, by trying to sever history’s ties to myth and art. Both, however, remained profoundly incorporated in its telling. The author considers the way to the objectivity of the telling of history to be the acceptance of the rules of the game as a means of dialogue and the return to art or admitting to the creative character of the telling of history. The closeness to truth should therefore be also determined by the criterion of art, which looks beyond the ‘real nature’ of things to their imposed topicality and fullness. And that is revealed only in the multiplicity of subjective testimony and on the boundary of possible interpretation.
CS
Historik jako nositel paměti, si vždy nárokoval pravdu, ale často nedovedl uznat její dynamický charakter. Tento prvek může být zachycen jen zevnitř dějin, nikoli zvnějšku. "Moderní" historik se to rozhodl řešit tím, že se pokusí zpřetrhat vazby k mýtu i umění, oboje ale zůstalo hluboce zakomponováno v jeho vyprávění. Autor přemítá o dosažení objektivity vyprávěné historie přijetím pravidel hry, jako nástroji dialogu, a návratu k umění či přiznání tvořivého aspektu vyprávění historie. Blízkost pravdy by tedy měla být podmíněna uměleckými kritérii, která sahají za „skutečnost” věcí k jejich aktuálnosti a plnosti. To může být odhaleno jen mnohonásobným subjektivním svědectvím a v rámci možné interpretace.
2
Content available remote Poznání- paměť- identita a několik obecnějších úvah
100%
EN
Against the background of a recent discussion on the creation of an institute of ‘national memory’, this text analyses the broader issue of ‘memory’ and the politics of memory from sociological standpoints. It starts off with a general analysis of the relationships between memory, sources and historical knowledge, calls attention to the anthropological and cultural bases of the construction of memory and its ‘colonising’ and ‘isolating’ functions. It notes that deficits in the contents of individual memory and their contrafactual potential make it possible not only to legitimise political interests in various ways, but to view and evaluate analytical historical research in diff erent ways as well. Under the heading ‘The Utraquism of Memory’, he then refers to the mutual conditionality of historical memory and ‘social forgetting’. Th e author elucidates the sociocultural foundations of their mutuality by means of concepts used in Jeffrey C. Alexander’s sociology of cultural traumas. In this connection, he then shows the relevance of memory both for the creation of a historical consciousness and the construction of a collective identity as well as a concrete form of solidarity.
CS
Na pozadí nedávných diskusích o vytvoření Ústavu paměti národa rozebírá text širší pojem „paměti“ a politiky paměti ze sociologického hlediska. Začíná obecným rozborem vztahů mezi pamětí, prameny a historickou pamětí, připomíná antropologický a kulturní základ konstrukce paměti a její „kolonizační“ a „izolační“ funkcí. Všímá si, že výpadky obsahu individuální paměti a jejich potenciální rozporuplnost umožňují nejen legitimizovat v mnoha ohledech politické zájmy, ale stejně tak chápat a hodnotit analytický historický výzkum. Skrze pojem „utrakvismus paměti“, odkazuje ke vzájemné podmíněnosti historické paměti a „společenského zapomenutí“. Autor osvětluje sociokulturní základy této vzájemnosti na konceptech sociologie kulturních traumat Jeffrezho C. Alexandera. V této souvislosti ukazuje důležitost paměti jak pro vytvoření historického vědomí a kolektivní identity, tak pro konkrétní podobu solidarity.
3
Content available remote Palackého Dějiny a historická paměť národa
100%
EN
This article analyzes the role that František Palacký’s multi-volume History of the Czech Nation in Bohemia and Moravia had in constituting the modern historical memory of the Czech nation. It starts from the concept of collective memory as defined by the sociologist Maurice Halbwachs, and focuses chiefly on the description and interpretation of collectively shared images of the past. The article examines the relationship between historiography and historical painting in the late nineteenth and early twentieth centuries, mainly in the works of Mikoláš Aleš, Luděk Marold, and Václav Brožík. Using specific examples, such as battle fields and symbolic architecture, the article considers the ability of the landscape and places on it to become media of historical memory.
CS
Tento článek rozebírá roli, kterou mělo mnohosvazkové dílo Františka Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě v konstituování moderní historické paměti českého národa. Text vychází z pojmu kolektivní paměti, jak ho definoval sociolog Maurice Halbwachs, a zaměřuje se zejména na popis a interpretaci kolektivně sdílených obrazů minulosti. Článek zkoumá vztah mezi historiografií a historickou malbou v pozdním devatenáctém a na počátku dvacátého století, především v dílech Mikoláše Alše, Luďka Marolda a Václava Brožíka. S využitím specifických příkladů, jako bitevních polí nebo symbolické architektury, článek promýšlí schopnost krajiny a míst v ní být nositelem historické paměti.
EN
Based on the discussions around the proposed establishment of the Institute of National Memory in the Czech Republic, the article aims to surpass the narrow political conflict and instead to analyze what does this mean for the historiography of recent history and the historical culture in general. It starts by examining the role and achievements of the historical profession vis-à-vis the societal and political dealing with the legacy of the communist dictatorship after 1989. In this period, the historiography was significantly determined by the rehabilitation of the nation-state in the political realm and by the process of democracy building, with the obvious need to legitimize the existence of both. The study focuses on how this is linked to the concept of national history and how it relates to the internal restructuring and development of the historiography of recent history as well as the “upsurge of memorialism” in the recent decades. After analyzing the new wave of politization of contemporary history in East Central Europe during the last few yeas, it concludes with a section concerning the role and potential implications of the institutes of national memory in the region. The study concentrates mainly on the Czech developments, attempting however to draw a broader picture and to base the conclusions on comparisons with other countries in the region, primarily Poland.
CS
Tento článek, vycházeje z diskusí nad návrhem zřízení českého Ústavu paměti národa, se snaží překročit úzce politický spor a místo toho probrat, co to vlastně znamená pro dějepisectví nedávné doby a historickou kulturu obecně. Studie nejprve zkoumá roli a výsledky dějepisné profese tváří v tvář společenskému a politickému vyrovnávání se s odkazem komunistické diktatury po roce 1989. Historiografie byla v tomto období významně podmíněna obnovováním národního státu v politické rovině a procesem budování demokracie, se zjevnou potřebou legitimizovat existenci obou. Studie analyzuje, jak je to spojeno s konceptem národních dějin a vztaženo k vnitřní restrukturalizaci a vývoji historiografie nedávné doby, stejně jako k „vzestupu memorialismu“ v posledních desetiletích. Po rozboru nové vlny politizace soudobých dějin ve východní části Střední Evropy v posledních několika letech studie končí částí věnovanou roli a možným dopadům institucí národní paměti v regionu. Studie se zaměřuje především na vývoj v Česku, ale snaží se zároveň podat i širší obraz problematiky, založený na srovnání s dalšími státy v regionu, primárně s Polskem.
EN
The article tries to analyze contemporary research in memory studies, above all on the example of Anglo-saxon and French historiographies. First, it traces the contribution of already several generations of memory studies, providing a brief comparison with the Czech historiography of memory. Next, it gives examples of diff erent approaches towards two key concepts - memory and history, analyzing their relationship in Nora’s Les Lieux de Mémoire and Halbwachs’s studies on memory. Individual and collective memories and their possible interpretations are treated with respect to the psychological approach towards memory and the importance of unconscious for historians is demonstrated on the works of C. G. Jung, A. Toynbee, L. Passerini and V. de Gaulejac. Th e article concludes focusing on contemporary oral history research stated that collective memory studies and oral history studies convert which is challenging for individual memories and individual remembering, the original key concepts of oral history studies.
CS
Článek rozebírá současná bádání v paměťových studiích, zejména na příkladu anglosaského a francouzského dějepisectví. Nejprve sleduje přínos několika generací paměťových studií a nabízí krátké srovnání s českou historiografií paměti. Poté přináší příklady odlišných přístupů ke dvěma klíčovým konceptům - paměti a dějinám, a rozebírá jejich vztah v Norových Les Lieux de Mémoire a Halbwachsových studiích o paměti. Individuální a kolektivní paměť a jejich možné interpretaci jsou pojednány s ohledem na psychologický přístup k paměti a významu nevědomí pro historiky, na základě prací C. G. Junga, A. Toynbeeho, L. Passeriniho a V. de Gaulejac. Článek uzavírá rozbor současného výzkumu oral history a podotýká, že se bádání studií kolektivní paměti a oral history proměňují, což je výzvou pro původní klíčové koncepty oral history - studium individuální paměti a individuálního rozpomínání.
EN
The article presents an analysis of a number of Czech performances from the years 2007–2013 on the topic of the communist era and reflecting on the changes that have occurred over the past 25 years. Selected directors belong to three generations of artists: the ones already creating in the 1960s, the ones debuting just before or just after the Velvet Revolution and the ones beginning their career in 2000. The comparison of performances produced within a short time clearly shows the differences, both aesthetic and ideological, in the method of recognizing similar issues by the authors growing up in a completely different socio-political conditions. Works of the oldest generation, using conventional theatrical means, reveal the strongest judgmental tendencies, the need to show the ambiguous choices in black and white colors. The average generation contend with the legend of past years, asking difficult questions about the impact of the past on the shape of collective identity. The youngest generation, however, intentionally emphasize that their knowledge about communism is mediated, which encourages them to analyze the history and memory of their families in search of their own roots.
7
Content available remote Onymickou stopou Petra Bezruče
84%
EN
The text is focused on the cult of Petr Bezruč (1867-1958), a Czech poet, and its reflection in Czech post-1945 proper names. This is both effected, and proposed cases of (re-)namings of selected localities in the Moravian-Silesian region connected with Bezruč’s life and poetry; the research is focused on the period of 1940s and 1950s. The survey, based on available archival sources and that-time opinion journalism, was aimed at investigating the motivation of local authorities to use Bezruč’s names and the arguments presented in their requests. From the region perspective, the cult was created mostly via proposals of new names of institutions (chrematonyms) and new names of settlements, the latter were not effected; from the state/national perspective, the crucial role was played by urbanonyms (street and square names) in the cult creation.
EN
Objectives. The goal of the present study is to provide normative data stratified by age, education and gender for the revised Rey Auditory Verbal Learning test (RAVLT) in older adults. Sample and settings. The normative sample consisted of 361 healthy older persons from 62 to 97 years of age (mean age = 75.50; SD = 8.60) and approximately of equal number of men and women, and people with lower and higher levels of education. All participants met the anamnestic and performance criteria for cognitively healthy population. They were assessed with RAVLT as a part of neuropsychological battery. Analysis and results. The authors found that performance in RAVLT total immediate recall, retention and recognition is related to age (rho = from -0.18 to -0.38; p<0.001), education (rho = from 0.15 to 0.24; p<0.01) and gender (rpb = from 0.13 to 0.21; p<0.05). Regression equations allow an exact calculation of individual's performance relative to demographic data. The most commonly used variables in clinical practice are provided in percentiles for two age groups (younger - 62-74 and older - 75+ older) separately and two groups according to education level (lower and higher). Principal component analysis showed two-factor test structure solution. Study limitation. The main limitation of the study is a nonrandom selection of normative sample. This procedure was chosen because of financial and organizational feasibility, moreover it is commonly used in normative samples.
CS
Cíl. Cílem prezentované studie je poskytnout české normy pro revidovaný Reyův auditorně- -verbální test učení (RAVLT) pro populaci starších osob na základě demografických proměnných - věk, vzdělání a pohlaví. Soubor. Soubor, který byl použit pro tuto normativní studii, obsahoval 361 zdravých starších osob ve věku 62 až 97 let (průměrný věk = 75,50 let; SD = 8,60). V souboru byl zahrnut přibližně stejný počet mužů a žen a osob s nižším a vyšším vzděláním. U všech osob byla splněna anamnestická i výkonová kritéria kognitivně zdravých jedinců. V rámci neuropsychologické baterie byl všem participantům administrován test RAVLT. Analýza a výsledky. Autoři zjistili souvislost výkonu v RAVLT v kapacitě učení, retenci a rekognici s demografickými proměnnými - věk (rho = od -0,18 do -0,38; p < 0,001), vzdělání (rho = od 0,15 do 0,24; p < 0,01) a pohlaví (rpb = od 0,13 do 0,21; p < 0,05). Normativní údaje jsou poskytnuty ve formě regresních rovnic umožňujících exaktní výpočet výkonu daného jedince vzhledem k jeho demografickým údajům. Pro klinicky nejužívanější proměnné jsou přiloženy i percentilové normy dle věku (mladší - 62-74 let a starší - 75+ let) a vzdělání (nižší a vyšší vzdělání). V neposlední řadě byla provedena analýza hlavních komponent, která prokázala dvoufaktorovou strukturu testu. Omezení. Hlavním omezením předkládané studie je použití techniky nenáhodného výběru souboru. Tato technika výběru souboru byla zvolena z důvodu finanční a organizační realizovatelnosti. Postup odpovídá reálné praxi při získávání normativních dat.
EN
The death of Jan Hus and the beginning of cultural memory This contribution focuses on the death of Jan Hus and its role in the forming of the Hussite Movement. Paying tribute to Hus, by preaching and hymn-singing, was not only the beginning of the unofficial cult of “saint Jan Hus”, but also of Hussite cultural memory.
CS
Smrt Jana Husa a začátky kulturní paměti Tento příspěvek se zaměřuje na smrt Jana Husa a jeho roli při formování husitismu. Uctívání Mistra Jana kázáním a zpěvem bylo nejen počátkem neoficiálního kultu „svatého Jana Husa“, ale i husitské kulturní paměti.
10
Content available Theorie-Kulturen. Ein Erfahrungsbericht
67%
EN
From the biographical perspective of a scholar of German studies with positions formerly at the German universities of Bonn and Constance and now Charles University in Prague, the article describes the discussions about theory and literary studies since the 1980s. It focuses primarily on exchange processes among various (theoretical) cultures and at the end examines the reasons why certain obvious theory transfers had not taken place.
CS
Článek popisuje z životopisného stanoviska germanisty s dřívějším působištěm v Německu (Bonn a Kostnice) a nyní na Karlově univerzitě diskuze o literární vědě a teorii, jež se v germanistice vedly od osmdesátých let. Hlavním tématem jsou směnné procesy mezi různými kulturami (teorie). Na závěr zkoumá důvody, proč k některým nabízejícím se přenosům teorie naopak nedošlo.
11
Content available remote Paměť, trauma, smrt : intervence jazyka v narativu
67%
EN
This article discusses the options that narrative and language have in their attempts to capture or describe traumatic experience and death. It concentrates on two prose texts by Karel Čapek, Obyčejný život and Povětroň, and the first phase of Freudian psychoanalysis, pointing at generally distinguishable limits and distortions that arise when narrative and language come in contact with trauma and death. Contrary to the current trend within "trauma studies", the article does not deal with autobiographical records of traumatic experience. It rather tries to point out that thinking consistently about the connection between memory, language and trauma tends to blur and question the traditional distinction between fiction (understood as a work of imagination) and autobiography (taken as a description of real events). It also tries to show that psychoanalysis arrives, explicitly and implicitly, at a similar conclusion. The last part of the article poses the question what the resulting relationship between the outside (narrated, written story) and the "inner" experience is like, and to what extent the structure of this dyad can also be questioned.
12
Content available remote Paměť domu v žánru rodinné ságy
67%
EN
b1_This study is based on the theoretical assumptions of memory studies and aims to ascertain the extent to which individual memory may be influenced by literature and the mechanisms involved. In particular it focuses on the universal experience of individual memory, i.e. family memory. It deals with the potential ways in which this type of memory is formed by literature, and to be specific, by the family saga genre, which in the present research is represented by the most notable European and Czech texts of this kind, i.e. John Galsworthy’s Forsyth Saga; Thomas Mann’s Buddenbrooks; Roger Martin du Gard’s The Thibaults; Georges Duhamel’s The Pasquier Chronicles; Virginia Woolfe’s The Years; Jan Vrba’s Soumrak Hadlasuc rodu (Twilight of the Hadlasuc Family); Helena Dvořáková’s Pád rodiny Bryknarů (Fall of the Bryknar Family) and Vladimír Neff’s pentalogy Sňatky z rozumu (Marriages of Reason). This study analyses the topos of the house within these texts, representing the central location for the formation of the family environment and the family memory, basing itself on Bachelard’s poetics of the literary space and focusing on two kinds of ideas: houses of the past and houses of the future. Bachelard contends that the house may be depicted in both the memory and in literature as a stable space, an anchor for childhood, or as a place for dynamic transformations associated with the realization of the future home project. Deliberations over the space of the house as examined in literary works are compared in the conclusion of this study with family members’ memories within the framework of oral history research. However, this analysis indicates that the family saga did not by any means exemplify archetypal ideas of the house of the past and the future as described by Bachelard. Likewise research into the memory of present-day families indicates that the archetype of the house is exemplified by somewhat different images. The location for the family memory is not the house, but any space in which family members meet, so the spotlight shifts from the location to the family relations.
CS
Studie vychází z teoretických předpokladů paměťových studií a klade si za cíl zjistit, do jaké míry a pomocí jakých mechanismů může být individuální paměť literaturou ovlivňována. Zaměřuje se zejména na univerzální zkušenost individuální paměti, a to na paměť rodinnou. Věnuje se potenciálnímu způsobu utváření tohoto typu paměti literaturou, konkrétně žánrem rodinné ságy, který v předloženém výzkumu reprezentují nejvýznamnější evropské a české texty tohoto typu: John Galsworthy Sága rodu Forsytů; Thomas Mann Buddenbrookovi; Roger Martin du Gard Rodina Thibaultů; Georges Duhamel Chronique des Pasquier; Virginia Woolfová The Years; Jan Vrba Soumrak Hadlasuc rodu; Helena Dvořáková Pád rodiny Bryknarů; Vladimír Neff pentalogie Sňatky z rozumu. V uvedených textech studie analyzuje topos domu, představující ústřední místo formování rodinného prostředí i rodinné paměti. Vychází přitom z Bachelardovy poetiky literárního prostoru a zaměřuje se na dva typy představ, domy minulosti a domy budoucnosti. Podle Bachelarda dům může být v paměti a literatuře zachycen jako stabilní místo, kotva dětství, nebo jako místo dynamických proměn spojených s realizací projektu budoucího domova. Úvahy týkající se prostoru domu zkoumaných literárních děl jsou v závěru studie porovnány se vzpomínkami rodinných příslušníků v rámci výzkumu orální historie. Z provedené analýzy vyplývá, že rodinná sága zdaleka ale nenaplňovala archetypální představy o domě minulosti a budoucnosti tak, jak je popisoval Bachelard. Rovněž výzkum paměti současných rodin ukazuje, že archetyp domu je naplňován poněkud jinými obrazy. Místem rodinné paměti není dům, ale jakékoliv prostory, v nichž dochází k setkávání rodinných příslušníků, důraz se přesunuje z místa na rodinné vztahy.
13
Content available remote Rodinná paměť
67%
EN
The aim of the study is to provide an overview of knowledge about family memory. Research on family memory is interdisciplinaty, but the output is only partial and non-systematic. The significant role of family memory has been revealed mainly by studies of collective memory in relation to the Second World War. However, the number of studies on family memory is very low compared to both the collective and autobiographical memories. In the article, the possible causes of this state are analysed. Up to now, the content of family memory has been rather unclear. Nevertheless, authors share the opinion that family memories have the nature of constructs, which are created and modified with respect to family needs. The main function of family memory is to share the meaning of family events and to strengthen the family identity. Based on the study of literature, significant concepts, closely related to family memory: family stories, family identity, family rituals and intergenerational relationships, have been identified. Up to now, the research on family memory in psychology has been lacking the umbrella conceptual framework. Therefore, the model of family memory context is proposed. Its intention is to organise the main concepts and suggest the relationships between them. Finally further necessary and interesting directions in the research on family memory are mentioned.
CS
Článek přináší přehled poznatků o rodinné paměti. Její výzkum je sice interdisciplinární, ale poznatky jsou pouze dílčí a nesystematické. Významnou úlohu rodinné paměti odhalily především studie kolektivní paměti v souvislosti s druhou světovou válkou. Ve srovnání s kolektivní i autobiografickou pamětí je ovšem počet studií o rodinné paměti mizivý. V článku jsou analyzovány možné příčiny tohoto stavu. Obsah rodinné paměti je zatím poměrně nejasný. Autoři se však shodují v tom, že rodinné vzpomínky mají povahu konstruktů, které jsou vytvářené a pozměňované s ohledem na potřeby rodiny. Hlavní funkcí rodinné paměti je sdílení významu rodinných událostí a posilování rodinné identity. Na základě studia literatury byly identifikovány důležité pojmy, které s rodinnou pamětí úzce souvisejí: rodinná vyprávění, rodinná identita, rodinné rituály a mezigenerační vztahy. Výzkum rodinné paměti v psychologii dosud postrádal zastřešující konceptuální rámec. Proto je navržen model kontextu rodinné paměti, jehož záměrem je usporádat hlavní pojmy a naznačit vztahy mezi nimi. Na závěr jsou zmíněny další potřebné či zajímavé směry budoucího zkoumání rodinné paměti.
14
Content available remote Fotografie a paměť v díle Milady Součkové
67%
EN
A characteristic feature of Milada Součková’s works consists in her references to her own and her family’s memories. She often combines the memories and returns to the past with ekphrastic descriptions of the photographs. This is her way to set in order (in words and pictures) the occurrences that have already happened. The photographs become sources that enliven the memory images. They activate memory and connect memories into chains of mnemonic associations. The present article explores the references in Milada Součková’s poetry and prose texts to the photographs.
15
Content available remote Velká eliotovská báseň : k Mluvícímu pásmu Milady Součkové
67%
EN
The core of this article is a long poem Mluvící pásmo [Talking Zone], published in 1939 by Czech Modernist poet Milada Součková (1899-1983). Through Součková’s writing, the abyss between Czech avant-garde and Czech Modernism with its references to English modernism is revealed here. This article offers a contextualization of the genre of zone within Czech Modernism while analysing Součková’s large poem as a specific form of English modernism. Through a detailed examination of Součková’s poem Talking Zone and Eliot’s The Waste Land this article reveals the parallels between her writings and the writings of the leading modernists. The first section examines the influence on the poem of radio, both in terms of its thematic register and its form. It then goes on to analyse the dominant thematic discourses of the poem which are also key themes of the genre of zone in the 1930s in the Czech context (these are defined in the article as museum, memory, encyclopaedia and apocalypse). An examination of Talking Zone reveals the process of exhaustion of the genre of zone as a leading genre of the Czech avant-garde poetry and the exhaustion of the avant-garde projects of the new world. The archaeology of modernism (of an era), as conveyed in Součková’s writing is determined by space (Europe), person (writer) and action (modernism). In Součková’s Talking Zone each of these three elements is depicted as extinct.
EN
The paper analyzes in depth two works by the Cameroonian writer Léonora Miano. This author represents the contemporary migration writing coming from Subsaharan Africa, denotated sometimes as migritude and dealing with subjects such as migrations, exiles, hybridity, postcolonialism and post-postcolonialism and the individual vs collective experience. The paper focuses more closely on one particular aspect of her writing: the representation of the historical memory of Africa, through the newly established Afropean identity of her characters, who strive to find their place between Europe and Africa.
EN
The paper introduces the concept of mnemopoetics, i.e., how songs are composed to be remembered, how they are shaped by oral memory as only the songs worth remembering were preserved by the community. After a brief discussion of ‘memory of the body’ (cf. Saussy 2016), the author introduces the formal mnemopoetic features (role of incipit, genre, rhythm, dialogue, incremental repetition, strophic arrangement, etc.). In the second part, he focuses on the semantic mnemopoetic role of incipit parallelism, which announces what will happen next in the song-story (cf. Andersen 1985; Marčok 1980; Bartmiński 2016). He then analyzes the first part of Jan Poláček’s song-collection from Moravian Slovakia (Slovácké pěsničky, 1936) and distinguishes nine main groups of songs with the incipit parallelism variously announcing: 1. erotic desire, 2. courtship, 3. longing for marriage, 4. an obstacle in the way of love, 5. a sinister omen leading to a bad outcome, 6. disappointment, 7. parting, 8. death; and 9. joyousness. For example, the image of ‘running water’ in the first verse suggests an unhappy development in the love affair portrayed by the song. The study further verifies the validity of six most prominent identified announcements on the broader material of František Sušil’s (1860) classical collection of Moravian folksongs. As suggested by fieldwork introduced in the study, traditional singers from Moravia and western Slovakia are typically aware of the ‘second’ meaning in songs, and this awareness of song symbolism helps singers — and readers — not only to remember songs better, but to do them justice when interpreting them. More broadly, the study represents a contribution to the methodological analysis of symbolism in traditional song lyrics.
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.