Nowa wersja platformy, zawierająca wyłącznie zasoby pełnotekstowe, jest już dostępna.
Przejdź na https://bibliotekanauki.pl
Preferencje help
Widoczny [Schowaj] Abstrakt
Liczba wyników

Znaleziono wyników: 16

Liczba wyników na stronie
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
Wyniki wyszukiwania
Wyszukiwano:
w słowach kluczowych:  politika
help Sortuj według:

help Ogranicz wyniki do:
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
EN
The study attempts to capture, in a comprehensive manner, various aspects associated with the presence of the Soviet military garrison in the Central Bohemian municipality of Milovice between 1968 and 1991. In doing so, it relies, to a considerable extent, on local, archival, and other sources. The author fi rst briefl y introduces the history of Milovice. Since the beginning of the 20th century, the town and its surroundings were substantially infl uenced by a unique military training facility in the quarter of Mladá, which was fi rst used by the Austro-Hungarian and then successively by the Czechoslovak, German, again Czechoslovak, and fi nally Soviet armies. Milovice therefore constitute a unique environment which is presently undergoing a transformation from an area burdened with decrepit military buildings and environmental contamination into a dynamically developing small town. A particularly interesting chapter in its history started after August 21, 1968, when the Soviet intervention army took over the local military training area and established not only a numerous garrison, but also the Headquarters of the Central Group of Forces there. Milovice thus became not just an exclusive and strictly guarded zone, but also a political symbol of the Soviet military presence in Czechoslovakia. The author focuses mainly on the evolution of relations between local inhabitants and members of the Soviet garrison (which included not only soldiers, but also families of offi cers and civilian workers), as well as on changes of the local environment and everyday life and consequences of the Soviet presence during the period mentioned above. He follows protests of locals against the Soviet invasion, their resentful reactions to the establishment of the Soviet garrison, and then the progress of the so-called normalization in the region of Milovice and in the district of Nymburk, characterized by changes of attitudes of local political bodies, party vetting, establishment of contacts with the Soviet Army, and manifestation visits of state and party offi cials. He describes in detail the problematic security situation in Milovice, with a lot of minor criminal offences and stricter police checks, serious environmental damage, in particular water and soil contamination by oil hydrocarbons, problems of local people with the supply of drinking water, food, and hard goods (but also popular shopping sprees of locals in better-than-average stocked Soviet shops), traffi c diffi culties, devastation of residential and public buildings and areas often caused by disrespect of regulations and rules of coexistence on the part of Soviet citizens. However, he also describes informal contacts of locals with the Soviet garrison, frequently for the purpose of illegal barter trade in goods in short supply, taking place in parallel to offi cial manifestations of the Czechoslovak-Soviet “friendship”. Complaints of local people about a variety of problems were a permanent phenomenon accompanying the Soviet presence; however, the powers-that-be dealt with them only formally, or not at all, and all efforts to seek remedy were useless.
CS
Studie se pokouší v ucelené podobě zachytit různé stránky spjaté s přítomností sovětské vojenské posádky ve středočeské obci Milovice v letech 1968 až 1991. Opírá se přitom do značné míry o lokální archivní a jiné prameny. Autor nejprve stručně představuje historii Milovic. Tato lokalita i s okolím byla od počátku dvacátého století významně modelována pod vlivem unikátního vojenského výcvikového prostoru v místní části Mladá, který sloužil postupně rakousko-uherské, československé, německé, znovu československé a nakonec sovětské armádě. Milovice tak tvoří ojedinělé prostředí, které v současnosti prochází přeměnou z oblasti zatížené chátrajícími vojenskými objekty a ekologickými škodami v dynamicky se rozvíjející menší město. Zvláště zajímavá kapitola tohoto místa se začala psát po 21. srpnu 1968, kdy intervenční Sovětská armáda převzala zdejší vojenský prostor a zřídila zde nejen početnou posádku, ale také sídlo Střední skupiny sovětských vojsk. Milovice se tak staly nejen prominentní a přísně střeženou zónou, ale i politickým symbolem sovětské vojenské přítomnosti v Československu.Autor se zaměřuje především na vývoj vztahů mezi místními obyvateli a příslušníky sovětské posádky (patřili k ní nejen vojáci, ale i rodiny důstojníků a civilní zaměstnanci), ale také na změny zdejšího prostředí i každodenního života a na důsledky sovětského pobytu v daném období. Sleduje protesty místních občanů proti sovětské invazi, jejich odmítavé reakce na usídlení sovětské posádky a poté postup takzvané normalizace na Milovicku a v nymburském okrese, vyznačující se změnou postojů místních politických orgánů a stranickými prověrkami, navazováním styků se Sovětskou armádou i manifestačními návštěvami oficiálních státních a stranických činitelů. Zevrubně popisuje problematickou bezpečnostní situaci v Milovicích s množstvím drobnějších kriminálních incidentů i zostřenou policejní kontrolou, vážné ekologické škody, zejména znečištění vodních zdrojů a půdy ropnými produkty, problémy obyvatel se zásobováním pitnou vodou, potravinami a průmyslovým zbožím (ale i oblíbené nákupy místních v nadstandardně zásobených sovětských prodejnách), dopravní komplikace, devastaci obytných a veřejných prostor, spojenou s častým nerespektováním předpisů a pravidel soužití ze strany sovětských občanů. Líčí ale také neformální kontakty domácích obyvatel se sovětskou posádkou, často za účelem nelegálního výměnného obchodu nedostatkového zboží, a vedle toho oficiální projevy československo-sovětské „družby“. Trvalým průvodním rysem sovětské přítomnosti byly stížnosti místních obyvatel na rozmanité problémy, které byly na příslušných místech řešeny většinou jen formálně nebo vůbec, a marná snaha o zjednání nápravy.
EN
The study deals with political activities of the Soviet Army in Czechoslovakia after the intervention on August 21, 1968, and its sympathizers from the ranks of the Communist Party of Czechoslovakia. The authoress examines the topic in the early stage of the so-called normalization (until the spring of 1970), focusing on the local level; however, she sets her research into a broader period context and derives general conclusions from its results. Although the offi cial agreement on the temporary stay of Soviet troops in the territory of Czechoslovakia declared that the Soviet Army should not interfere with domestic affairs of the Czechoslovak state, the Soviet leadership kept devising plans how to make use of the presence of Soviet troops for political purposes. Soviet offi cers participated in the dissemination of Soviet propaganda, established contacts with local anti-reform party offi cials, spoke at their forums, complained about hostile attitudes of Czechoslovak political bodies, and thus kept pressing for a legitimization of the political arrangements. The authoress shows that local pro-Soviet activists, who had maintained contacts with the Soviet Army from the very beginning and been taking over its political agenda, were playing a crucial role in the success of these efforts. In line with Soviet intentions, they were implementing the normalization process “from below”, initiating purges in various organs, demanding the dismissal of offi cials protesting against presence of the Soviet Army, participating in the subsequent political vetting. They were actively pushing through a change of the offi cial approach to the Soviet Army and helped break its boycott by the Czechoslovak society, which had initially been almost unanimous. In doing so, they were making use of their personal contacts to organize manifestation “friendship” meetings and visits of Soviet soldiers to Czechoslovak schools and factories. The authoress analyzes the reasons of the attitude of these activists, most of whom came from the ranks of “old” (pre-war) and “distinguished” members of the Communist Party of Czechoslovakia, and illustrates the development outlined above by specifi c examples. By way of conclusion, she notes that, although different forms of the Czechoslovak-Soviet “friendship” since 1968 are often viewed as mere formalistic acts without any deeper meaning at the level of “lived” experience, they were, from the viewpoint of the Soviet policy, well thought-out and centrally planned propagandistic activities which contributed to the promotion of the Soviet interpretation of the Prague Spring and the Soviet invasion and discredited its opponents.
CS
Studie se zabývá politickým působením Sovětské armády v Československu po intervenci z 21. srpna 1968 a její spoluprací se sympatizanty z řad Komunistické strany Československa. Autorka dané téma sleduje v rané fázi takzvané normalizace (do jara 1970) a především v lokálním měřítku, svůj výzkum nicméně vztahuje k širšímu dobovému kontextu a vyvozuje z něj obecnější závěry. Přestože oficiálně přijatá dohoda o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa deklarovala, že se Sovětská armáda nemá vměšovat do vnitřních záležitostí československého státu, rozvíjelo sovětské vedení plány, jak přítomnosti své armády v zemi politicky využít. Sovětští důstojníci se podíleli na šíření sovětské propagandy, navazovali kontakty se zdejšími protireformně naladěnými funkcionáři, vystupovali na jejich fórech, stěžovali si na nepřátelské projevy u československých politických orgánů a vytvářeli tak celkově tlak na legitimizaci nových poměrů. Autorka přitom ukazuje, že zásadní význam pro úspěch těchto snah měli místní prosovětští aktivisté, kteří se od počátku se Sovětskou armádou stýkali a přebírali její politickou agendu. Zcela v intencích sovětských záměrů prosazovali „normalizaci“ zdola, když iniciovali čistky v různých orgánech, žádali odstranění činitelů vystupujících proti přítomnosti Sovětské armády a sami se podíleli na pozdějších politických prověrkách. Aktivně se zasadili o změnu oficiálního přístupu k Sovětské armádě a pomohli prolomit její zpočátku téměř jednotný bojkot ze strany československé společnosti. Své osobní kontakty přitom využili ke zprostředkovávání manifestačních „družebních“ styků a k přijímání sovětských vojáků v československých školách a podnicích. Autorka se zamýšlí nad důvody postojů těchto aktivistů, kteří se většinou rekrutovali ze „starých“ (předválečných) a „zasloužilých“ členů KSČ, a ilustruje zmíněný vývoj konkrétními příklady. Závěrem upozorňuje, že byť na úrovni žité zkušenosti jsou různé podoby československo-sovětské „družby“ po roce 1968 často považovány za pouhé formální úkony bez hlubšího smyslu, z hlediska sovětské politiky šlo o promyšlenou a centrálně plánovanou propagandistickou činnost, která přispěla k prosazení sovětské interpretace pražského jara a srpnové invaze a k diskreditaci jejích odpůrců.
3
Content available remote Od tuláků k nezaměstnaným: sociální politika z pohledu dějin pojmů
80%
EN
This article focuses on the genesis ofthe concept of“unemployment”. The concept as we understand it today took root at the close ofthe 19*^ century, at a time when the first - very tentative - forms of unemployment insurance began to appear. Here, I am trying to capture the language used in the past to describe people who did not work, which of course was to influence the way society was to deal with such non-working people. Liberalism in the 19^ century and the ideas on the nature and tasks of man in the world that were associated with it created an anthropological description in which the importance of material assistance was supplanted by the disciplining and moral edification of fallen individuals which may be found in pre-liberal practice in the age ofEuropean mercantilism. Classical political economics also had difficulties explaining unemployment scientifically. Under its influence, particularly in the first half of the 19*^ century, attention was shifted to an individualising explanation of the origins of unemployment, situating it to a large extent within the sphere of individual responsibility. I stress here the discursive “invention” of unemployment as opposed to what is perhaps a more ingrained idea today: that unemployment simply derives from the objective economic conditions that hold under capitalism.
4
Content available remote Historici a historická politika
60%
EN
The main aims of the article are, first, to present the main issues of the recent Polish debate about the historical policy, second, to reconstruct the most important arguments in the discussion and, third, to answer the question of what this debate is saying about historians themselves. The study portrays the dispute over the very notion of ‘historical policy’ and the different perspectives on how such policy, if ever, should function. Further, it analyses how the lines of division between various groups of historians and politicians in contemporary Poland are strengthened by generational differences, political preferences and, last but not least, by different images of the historian and his social role in today’s society. The author points to the importance of the societal and political context, in particular the compelling question of how the Polish patriotism at the beginning of the 21st century should be shaped and what role history or historical policy should play in it. The study concludes with considerations on the merging of history and memory in recent years and its far-reaching consequences for both, the history as political and commercial tool as well as the historian, his social and academic position.
CS
Hlavní cíle tohoto článku jsou zaprvé představit stěžejní problémy nedávné polské debaty o historické politice, zadruhé rekonstruovat nejdůležitější argumenty této diskuse a zatřetí odpovědět na otázku, co tato debata vypovídá o historicích samotných. Studie ukazuje spor o samotný pojem „historické politiky“ a různá hlediska, jak by tato politika, pokud vůbec, měla fungovat. Dále analyzuje, jak jsou dělící čáry mezi jednotlivými skupinami historiků v soudobém Polsku posilovány generačními rozdíly, politickými preferencemi a v neposlední řadě i rozdílnou představou historika a jeho sociální role v dnešní společnosti. Autor poukazuje na důležitost společenského a politického kontextu, zvláště na zásadní otázku, jak by měl vypadat polský patriotismus na počátku 21. století a jakou by v tom měly hrát roli historie a historická politika. Studie je zakončena úvahami o ztotožňování historie a paměti v posledních letech a dalekosáhlých důsledcích, které to přináší; pro historii jakožto politický a komerční nástroj a pro historika a jeho společenské a akademické pozice.
EN
Based on the discussions around the proposed establishment of the Institute of National Memory in the Czech Republic, the article aims to surpass the narrow political conflict and instead to analyze what does this mean for the historiography of recent history and the historical culture in general. It starts by examining the role and achievements of the historical profession vis-à-vis the societal and political dealing with the legacy of the communist dictatorship after 1989. In this period, the historiography was significantly determined by the rehabilitation of the nation-state in the political realm and by the process of democracy building, with the obvious need to legitimize the existence of both. The study focuses on how this is linked to the concept of national history and how it relates to the internal restructuring and development of the historiography of recent history as well as the “upsurge of memorialism” in the recent decades. After analyzing the new wave of politization of contemporary history in East Central Europe during the last few yeas, it concludes with a section concerning the role and potential implications of the institutes of national memory in the region. The study concentrates mainly on the Czech developments, attempting however to draw a broader picture and to base the conclusions on comparisons with other countries in the region, primarily Poland.
CS
Tento článek, vycházeje z diskusí nad návrhem zřízení českého Ústavu paměti národa, se snaží překročit úzce politický spor a místo toho probrat, co to vlastně znamená pro dějepisectví nedávné doby a historickou kulturu obecně. Studie nejprve zkoumá roli a výsledky dějepisné profese tváří v tvář společenskému a politickému vyrovnávání se s odkazem komunistické diktatury po roce 1989. Historiografie byla v tomto období významně podmíněna obnovováním národního státu v politické rovině a procesem budování demokracie, se zjevnou potřebou legitimizovat existenci obou. Studie analyzuje, jak je to spojeno s konceptem národních dějin a vztaženo k vnitřní restrukturalizaci a vývoji historiografie nedávné doby, stejně jako k „vzestupu memorialismu“ v posledních desetiletích. Po rozboru nové vlny politizace soudobých dějin ve východní části Střední Evropy v posledních několika letech studie končí částí věnovanou roli a možným dopadům institucí národní paměti v regionu. Studie se zaměřuje především na vývoj v Česku, ale snaží se zároveň podat i širší obraz problematiky, založený na srovnání s dalšími státy v regionu, primárně s Polskem.
EN
The study aims to describe the most important changes in public nutrition during socialism in Slovakia. It explains the essence of the state Communist ideology’s involvement in people’s eating habits and the reality of socialist food production and distribution in the 1950s, when the acquirement of even basic foodstuffs was often accompanied by food shortage, bad quality, time losses related to food acquirement and high prices in some cases.
7
Content available remote Kdo se bojí žen v politice? : O postojích k politické participaci žen
51%
EN
Attitudes towards women in politics and gender culture in general have implications for the status of women in politics and their descriptive representation. In the paper we ask what attitudes people have in the Czech Republic towards women in politics and their descriptive representation, how these attitudes have changed across time, and what factors are associated with these changes. We draw mainly on a survey carried out in 2014, and we compare its data with survey data collected in 2006. The analysis indicates that people nowadays seem to be more tolerant of the low representation of women in politics and are less supportive of using active measures to promote women in politics than they were in the past. The analysis also shows that the decline in support for women in politics is by far the most significant among men, especially men with low education and men who assess the living standard of their household as poor. The paper further deals with the possible sources of this shift in attitudes and suggest a hypothesis and topics for further research.
EN
Death as a political commodity in the comic book Ljubazni leševi by Zoran Panevski and Ivica Stefanovi The paper deals with the motif of death shown in the comic book Ljubazni leševi by Ivica Stevanović and Zoran Penevski. The author focuses on death “stolen” by the government of the fictional country, which is then used as a commodity in the process of controlling citizens. Death is not feared any more by anyone, which may have catastrophic consequences. Enslaving death may lead to the furious destruction of ethics in society, which is one of the main messages of this comic book allegory.
CS
Smrt jako politické zboži v komiksu Ljubazni leševi Zorana Panevského a Ivici Stefanoviće Článek se zabývá motivem Smrti, jak je představena v komiksové knize Ljubazni leševi Ivici Stevanoviće a Zorana Penevského. Soustředíme se na Smrt, která byla „ukradena“ vládou fiktivní země a následně zneužita jako obchodní artikl v procesu kontroly obyvatelstva. Smrti se již nikdo nebojí, což má za může přinášet katastrofické následky. Zotročení smrti může vést ke zběsilému ničení morálky lidské společnosti, což je jedno ze zásadních poselství této komiksové alegorie.
9
Content available remote Kritický nástin politizace soudní moci
51%
EN
The paper deals with judicialization of politics. In constitutional democracies, the political system is limited by the legal framework, which is usually enforceable before court. The courts, therefore, by definition, to a certain extent co-decide on the form and content of policy. The current radicalization of society is, in my opinion, largely caused by the depoliticization of the public affairs. The role of judges on the other hand cannot be overstated. Here I present a critical perspectives on the role of judges in the political process. My aspiration is not to present an absolutely objective account of the issue, but to present and defend critical arguments intended to be an incentive to launch a debate on the outlined issues. I present this process as a risk to the current political system, which limits politics and the public in their ability to decide on important societal issues and subsequently to accept responsibility for these decisions. My article should not be seen primarily as a critique of judicial power; but as a warning against the weakness of the political environment, which results in the politicization of the judiciary, which brings substantial risk nationwide.
CS
Má práce se věnuje politizaci moci soudní.V ústavních demokraciích bývá politický systém ohraničen právním rámcem, který je zpravidla vymahatelný před soudem. Soudy proto z povahy věci v určité míře spolurozhodují o podobě a obsahu politiky. V dnešní době můžeme přitom pozorovat radikalizaci společnosti, která je dle mého názoru do značné míry způsobena právě depolitizací veřejného prostoru. Za tu samozřejmě nemohou pouze soudci, jejich roli nelze přeceňovat. Přesto určitý podíl na zmíněném vývoji mají – což je důvodem, proč má smysl se jim věnovat. Představuji zde kritické pohledy k úloze soudců v politickém procesu. Mojí aspirací není přinést absolutně objektivní náhled na danou problematiku, nýbrž prezentovat a obhajovat kritické argumenty, jejichž cílem je být podnětem k vyvolání debaty o nastíněných otázkách. Prezentuji zde tento proces jako riziko pro současný politický systém, který omezuje politice a veřejnosti možnost rozhodovat o důležitých celospolečenských otázkách a následně za tato rozhodnutí nést odpovědnost. Můj článek by však neměl být primárně vnímán jako kritika moci soudní, nýbrž jako upozornění na krizi a slabost politického prostředí, jehož důsledkem je politizace soudů, která přináší nezanedbatelná celospolečenská rizika.
EN
While considerable space has been devoted by Polish scholars to the politically motivated street name changes at turning points in Polish history, especially after WW2 or after the fall of Communism in 1989, not as much attention has been paid to certain less obvious manifestations of politicizing urban toponymy. Among these, one may invoke some Polish post-war street names referring to the Piast dynasty, to Slavic heritage, or to the 1410 victory of the joint Polish-Lithuanian forces over the Teutonic Knights in the battle of Grunwald. The article discusses such street names: specific onyms, their motivation, history and statistics, stressing their prevalence in the so-called ‘Recovered Territories’, i.e. pre-war German areas incorporated into Poland after WW2. Less numerous onyms are motivated by West Slavic tribes and by Slavic versions of some eastern German toponyms. In contrast with the streets named after Communist party leaders, where the element of propaganda is easily discernible, the ideological implications of the hodonymy discussed here are covert; consequently, after 1989 these names usually did not undergo de-Communisation. Yet at the time of their bestowal, such names carried a very specific ideological load.
CS
Zatímco polští vědci věnovali významný prostor politicky motivovaným změnám uličních názvů v meznících polské historie, zvláště po 2. světové válce a po pádu komunismu v roce 1989, mnohem méně pozornosti bylo věnováno méně zřetelné manifestaci politizace urbanonymie. Mezi těmito případy jsou poválečná uliční pojmenování odkazující k dynastii Piastovců, ke slovanskému dědictví nebo k roku 1410, kdy spojené polsko-litevsko-ruské síly zvítězily nad německými rytíři v bitvě u Grunwaldu. Text se zabývá takovýmito specifickými uličními názvy, jejich motivací, historií, a zastoupením, s důrazem na jejich převahu v tzv. Zemích znovuzískaných, tedy v předválečných německých územích připojených k Polsku po 2. světové válce. Méně častá byla pojmenování motivovaná jmény západoslovanských kmenů a slovanskými variantami některých východoněmeckých toponym. Na rozdíl od ulic pojmenovaných po komunistických vůdcích, kde je propagandistický prvek snadno rozpoznatelný, ideologické pozadí hodonym, jimiž se zde zabýváme, je skryté; po roce 1989 tato jména nebyla zasažena dekomunizací. Ještě v době jejich vzniku měla taková jména velmi specifický obsah.
EN
The article deals with two essential aspects of the policy of Queen Elizabeth I. — the enforcement of Protestantism as the state religion and the claim of the British Empire to the New World — and its justification in two famous works: the Faerie Queene by Edmund Spenser and Brytanici Imperii Limites by John Dee. They both used the character of King Arthur to support Queen Elizabeth’s policy.
12
Content available remote Between the Local, National and Global: The Problem of "Regional Identities"
41%
EN
The main objective of the paper is to examine the concepts of region and regional identity in order to point out their political, social and theoretical/philosophical opportunity, and also their highly problematic character, especially in the current Eastern European context. The author tries to determine the contents of the concept of region from phenomenological perspective and shows that it is hardly possibly because, in practice, "region" refers more to arbitrary political and administrative criteria than to what can be experienced as a common "surrounding world". The examples of regions analyzed in the paper are those of the infra-state Polish region Podlasie and of the supra-state Euregion Neman. In conclusion, the author claims that the opposition cultural/political, or experienced/constructed, should be mediated by European legal and moral rules. It is also claimed that only awareness of difficulties connected with the project of regions can allow their construction in a realistic, not arbitrary and not utopian way.
LT
Pagrindinis straipsnio tikslas - išnagrinėti regiono ir regioninio tapatumo sampratas, siekiant ne tik išsiaiškinti jų politinę, socialinę ir teorinę bei filosofinę esmę, bet ir išties problemišką pobūdį, ypač dabartiniame Rytų Europos kontekste. Autorė siekia apibrėžti regiono sampratos turinį iš fenomenologinės perspektyvos ir parodo, kad tai vargu ar įmanoma, nes praktiniu požiūriu regionas labiau nurodo politinius ir administracinius kriterijus, o ne tai, kas gali būti vertinama kaip supantis pasaulis. Straipsnyje analizuojami du regionai - lenkų infranacionalinis Palenkės regionas ir supranacionalinis Nemuno euroregionas. Tvirtinama, kad kultūros bei politikos ir patirties bei supratimo prieštaravimus turi derinti Europos įstatymai ir moralės normos. Autorė teigia, kad tik kylančių sunkumų dėl regionų tyrimo įsisąmoninimas leidžia jų realų, o ne arbitralinį ar utopinį konstravimą.
13
Content available remote Is Policy of Memory Possible and How?
41%
EN
The purpose of this paper is to discuss the concept and possibility of the democratic policy of collective memory in national and trans-national, or European, contexts. The presupposition of the paper is that memory, while largely unintentional, is also intentional and even partially constructed and, as such, always subjected to influences, even manipulations, i.e. to different policies. Memory is no doubt a "political question" and every policy deals with it, trying to shape social memory according to some political and ideological objectives. In particular, communism implied a very strong policy of memory aiming at destroying many sorts and layers of memory in favour of another. After the fall of communism there have also been many attempts at reshaping collective memory. These recent attempts have been certainly much more democratic than the communist manipulations but far from being based on the democratic principle of equality of different perspectives and discussion. The attempt was rather, namely in Poland, to replace, once again, one kind of "official" memory by another. The really democratic policy of collective memory should imply, on the contrary, a free confrontation of different and sometimes opposing memories in the open public sphere where no "symbolic violence" has place and where all participants not only treat each other as equals but are also ready to modify the meaning of their particular memory and look for mutual comprehension, if not for agreement. The question is whether such democratic policy can ever be more than a moral postulation.
LT
Aptariamas demokratinės politikos ir kolektyvinės atminties santykis bei jo galimybės sąlygos nacionaliniame ir transnacionaliniame (europiniame) kontekste. Teigiama, kad nesąmoninga atmintis neišvengiamai priklausoma nuo tam tikrų įtakų ir net manipuliacijų, t. y. nuo skirtingų politinių pažiūrų. Atmintis neabejotinai esanti tam tikras "politinis klausimas", į kurį skirtingų politinių pažiūrų atstovai bando skirtingai atsakyti, bandydami socialinę atmintį apibrėžti, vedini savųjų politinių ir ideologinių tikslų. Komunizmo išpažinėjai siekė sunaikinti kolektyvinę atmintį, siekdami įvairios politinės naudos. Žlugus komunizmui buvo stengiamasi iš esmės atgaivinti kolektyvinės atminties fenomeną. Šiandienės pastangos tai padaryti esančios kur kas demokratiškesnės negu komunistų vykdytos manipuliacijos, tačiau vargu ar pagrįstos skirtingų politinių pažiūrų lygiavertiškumo ir demokratijos principais. Demokratinė politika turėtų užtikrinti laisvą skirtingų, o kartais net ir prieštaraujančių tarpusavyje atminties rūšių koegzistavimą viešosiose srityse, kuriose nebūtų jokių "simbolinės prievartos" apraiškų, o visi visuomenės nariai turėtų lygias pilietines teises siekdami abipusio supratimo ir tarpusavio sutarimo. Pasak autorės, net šiandien tenka kelti klausimą - ar demokratinė politika gali pretenduoti į aukštesnį nei moralinio postulato statusą?
14
Content available Politická filozofia Immanuela Kanta
41%
RU
Статия сосредоточивает свое внимание на вопросы политическые в философии Канта, выраженые прежде всего в его такназываемых малых проезвидениях. Кант статей представен как практический мыслитель, который незанимается политикой толко теоретично, предоставляет реалистические оцены, в этом числе политических поступков и решений, которые по своей сути совсем не близки его идеи вечного мира. Кант воспринимает политику как исполнительную юридическую науку. Статия обесняет идеи Канта о сосуществовании политики и морали в правовом состоянии основаном на свободе, равенстве и самостоятельности каждого члена поли-тического общества.
EN
The paper focuses on the political themes in Kant’s philosophy, presented predominantly in his short writings, and presents Kant as a practical thinker who does not consider politics only in a theoretical form, but offers it a realistic assessment, including political practices that are far from his idea of perpetual peace. Kant understands politics as a legal doctrine, and the paper attempts to clarify Kant’s understanding of coexistence of politics and morality in a legal establishment based on the principles of freedom, equality and autonomy of each member of the political commonwealth.
HR
"Predstava Hamleta u selu Mrduša Donja" je najpopularnija u Poljskoj hrvatska i šire bivša jugoslovenska drama i predstava. Njezin je prijevod prvi put objavljen u časopisu Dialog (br. 1/1975), a zatim u knjizi "Antologia współczesnego dramatu jugosłowiańskiego" 1988. Prva je predstava realizirana 1975. u Zielonoj Góri, posljednja 2009. u Krakowu. Ukupno Brešanov tekst je bio izvođen u 16 poljskih kazališta. U članku se analizira recepciju i interpretaciju koje oscili¬raju između dva suprotna pola: ili se naglašava općeljudsku dimenziju teksta pa pruža universa¬lističku intepretaciju, ili se inzistira na političkom i društvenom kontekstu.
EN
"Predstava Hamleta u selu Mrduša Donja" is the most popular Croatian and former Yu¬goslav drama and play in Poland. The Polish translation of "Predstava…" was published in the magazine Dialog (nr. 1/1975) and then in 1988 in the book "Antologia współczesnego dramatu jugosłowiańskiego". The first play was realised in Zielona Góra in 1975, the last one in Krakow in 2009. In total, Brešan’s text was played in 16 Polish theatres. The subject of the analisys is the reception and translation which oscillates between two opposite poles: universal interpretation which emphasises human, timeless meaning of the drama and political interpretation which emphasises political and social context presented in the drama.
16
Content available remote Techniky soudní politiky a jejich načasování
36%
EN
Thus, especially towards legislator apex courts have developed another set of techniques used to minimize conflicts with legislator, but at the same time to keep the position of “positive legislator” for themselves. The second part of the article is about proper timing of these techniques to ensure that courts’ “innovations” are accepted in the long run. To conclude, the use of all these techniques resembles strongly the use of virtue of prudentia as it was developed in the scholastic philosophy – in the similar way like prudentia (e.g. for Aquinas) cannot bring the same level of certainty in the sphere of practical reason (in comparison with the sphere of theoretical reason), the use of these techniques of judicial policy cannot in itself ensure the success of judicial policy. The use of all techniques is demonstrated using examples from case law of constitutional courts (typically German, Italian, Spanish, French or Czech), supreme courts (Dutch), supreme administrative tribunals (French Council of State) and Court of Justice of the EU to support the general character of the presented theoretical framework.
CS
Všechny tyto techniky však budou úspěšné pouze tehdy, když budou z dlouhodobého hlediska akceptovány ostatními aktéry, kdy především vztah vysokých soudů (zejména ústavních) se zákonodárcem vede k využívání dalších technik, pomocí nichž se vysoký soud snaží „minimalizovat“ své konflikty se zákonodárcem a zároveň podržet si své postavení „pozitivního zákonodárce“. Druhá část článku pojednává zejména o načasování použití těchto technik. Použití všech těchto technik pak vykazuje velké podobnosti s uplatňováním ctnosti zvané ve středověké filozofii prudentia, přičemž stejně jako prudentia nemůže např. pro Akvinského zajistit v oblasti praktické racionality stejnou jistotu jako v oblasti teoretického poznání, i použití těchto technik nemůže „automaticky“ zajistit jejich úspěšnost. Všechny techniky i načasování jsou demonstrovány na příkladech z praxe ústavních soudů (zejména německého, italského, španělského, francouzského a českého), nejvyšších soudů (zejména nizozemského), nejvyšších správních tribunálů (zejména francouzské státní rady) a Soudního dvora EU, aby to podpořilo zobecnitelnost teoretického rámce.
first rewind previous Strona / 1 next fast forward last
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.