PL EN


Preferencje help
Widoczny [Schowaj] Abstrakt
Liczba wyników
2020 | 68 | 1 | 67-82
Tytuł artykułu

Čtyři díla moderní francouzské literatury prizmatem (nejen) Hegelovy ponožky

Treść / Zawartość
Warianty tytułu
EN
Four works of modern french literature through the prism of (not only) Hegel’s sock
FR
Quatre œuvres de la littérature française moderne à travers le prisme de la chaussette (non seulement) de Hegel
Języki publikacji
CS
Abstrakty
EN
Hegel finds that “a darned sock is better than a torn one; but it’s not so with self-consciousness”, he uses the sock as a metaphor for the mind to express the negativity, the absence or the imperfection at the base of the consciousness of self, as well as other manifestations of the human psyche. He thus warns against any artificial attempt to fill, complete, or “mend” such socks of the mind. As unexpected as it may be, this metaphor appears in many literary works. The article examines four such texts: The Mystery of the Charity of Joan of Arc by Charles Peguy, In Search of Lost Time by Marcel Proust, Waiting for Godot by Samuel Beckett and The Man Who Sleeps by Georges Perec.
CS
Když Hegel tvrdí, že „zalátaná ponožka [je] lepší než děravá; ne v případě sebevědomí“, má tím na mysli ponožku jakožto metaforu jisté negativity, absence, deficitu, ne­dostačivosti či nedokonalosti, která je fundamentální vlastností sebevědomí i dalších projevů lidské psýché, a kterou tudíž není záhodno nějak uměle „zalátávat“, překlenovat či doplňovat. Přestože se takovýto příměr může jevit poněkud neobvyklým, text článku prokazuje existenci obdobné „ponožkové metafory“ ve čtyřech významných dílech moderní francouzské literatury, kterými jsou Mysterium lásky a útrpnosti Johanny d’Arc Charlese Péguyho, Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Čekání na Godota Samuela Becketta a Muž, který spí Georgese Pereka.
FR
Lorsque Hegel constate qu’« une chaussette reprisée plutôt qu’une chaussette déchirée ; il n’en va pas de même de la conscience de soi », il se sert de la chaussette comme d’une métaphore de l’esprit pour exprimer la négativité, l’absence ou l’imperfection se trouvant à la base de la conscience de soi, ainsi que d’autres manifestations du psychisme humain. Il met ainsi en garde contre toute tentative artificielle de remplir, compléter ou « repriser » de telles chaussettes de l’esprit. Aussi inattedue qu’elle soit, cette métaphore apparaît dans de nombreuses œuvres littéraires. Le présent article en examine quatre principales : Le Mystère de la charité de Jeanne d’Arc de Charles Péguy, À la recherche du temps perdu de Marcel Proust, En attendant Godot de Samuel Beckett et Un homme qui dort de Georges Perec.
Rocznik
Tom
68
Numer
1
Strony
67-82
Opis fizyczny
Rodzaj publikacji
ARTICLE
Twórcy
  • Filosofický časopis, redakce, Filosofický ústav AV ČR, v.v.i., Jilská 1, 110 00 Praha 1, Czech Republic
Bibliografia
Typ dokumentu
Bibliografia
Identyfikatory
Identyfikator YADDA
bwmeta1.element.3146eb0d-792f-48f1-9876-33227910906d
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.