PL EN


Preferencje help
Widoczny [Schowaj] Abstrakt
Liczba wyników
Czasopismo
2014 | LXII | 4 | 354-370
Tytuł artykułu

Vincent van Gogh's A Pair of Shoes: An Attempt at an Interpretation

Treść / Zawartość
Warianty tytułu
CS
Pár bot Vincenta van Gogha : pokus o interpretaci
Języki publikacji
EN
Abstrakty
EN
This study suggests a number of new interpretations of van Gogh’s work A Pair of Shoes. This new reading of the painting also discusses the dispute over interpretation that took place between Martin Heidegger, Meyer Schapiro and Jacques Derrida. Van Gogh painted the work during his stay in Paris, evidently in 1886. In the second half of the 19th century ordinary clothing was an important unifying element of the time; even shoes carried meaning as an indicator of social status. In this respect clogs are the predominant feature of the painter’s works from the countryside. In his urban works, various kinds of leather shoes can be seen, which implies that A Pair of Shoes is most likely associated with an urban setting. Heidegger writes about van Gogh in his book Der Ursprung des Kunstwerkes. It is often mistakenly assumed that Heidegger here attributes the shoes in the painting to a peasant woman. Schapiro reacted to Heidegger’s essay by using evidence from art history to show that the shoes belonged to van Gogh and that the painting was a metonymic self-portrait. The ‘debate’ was ended by Derrida. He found Schapiro’s text to be over-simplified, therby enabling Schapiro to penetrate to the core of Heidegger’s thinking more easily. Schapiro’s argument uses important quotations from the literature of the time (Hamsun, Flaubert), as in his opinion these bring us closer to van Gogh’s own understanding of the shoes. However, it still hasn’t been confirmed that van Gogh knew these texts. It seems more probable that van Gogh drew on some of the hypotheses about old shoes in Thomas Carlyle’s book Sartor Resartus. Another, so far unexplored source may be Victor Hugo’s novel The Hunchback of Notre-Dame, in which an allusion to shoes is found in the conversation between two brothers that corresponds more closely to van Gogh’s picture. Gustav Doré’s engraving Houndsditch, which van Gogh knew well, is also offered as a ‘direct’ source for the representation. This image of shoes is an important work, documenting the pull of modern art towards Dingliebe, when an ordinary thing moves to be the focus of attention. In its way this is a culmination of the "anatomy of objects" carried out by some of the cubists.
CS
Studie naznačuje nové možnosti výkladu van Goghova díla Pár bot, o něž se pokoušeli mnozí historici umění. Nové čtení obrazu napověděl také „spor“ interpretací, který o dílo vedli Martin Heidegger, Meyer Schapiro a Jacques Derrida. Obraz van Gogh namaloval za svého pařížského pobytu, zřejmě roku 1886. Navázal jím na tradici evropského, zvláště holandského zátiší. V druhé polovině 19. století byl všední oděv důležitým dobovým jednotícím elementem, význam měl i střevíc, podle něhož se dal určit sociální status. V malířových dílech z venkova převládá dřevák, ať jako součást zátiší, nebo jako obuv modelů, v dílech vzniklých ve městě se objevují různé druhy kožených bot. Pár bot lze tedy situovat do městského prostředí. O van Goghově obrazu píše Heidegger v textu Der Ursprung des Kunstwerkes; často se mylně soudí, že Heidegger zde přisuzuje znázorněné boty selce. Při pozorném čtení, ale lze dojít k závěru, že nespojuje boty se selkou, tedy venkovským prostředím, neboť van Goghův obraz je pro něho pouze záminkou k tázání se po podstatě věci – bot. Na Heideggerovu stať reagoval Schapiro, který na základě uměleckohistorické argumentace zjišťuje, že boty patřily van Goghovi a že jde o metonymický autoportrét. "Spor“ zakončil Derrida. Ten nachází v Schapirově textu zjednodušení, jež Schapirovi znemožňují lépe proniknout k jádru Heideggerova myšlení. V Schapirově argumentaci jsou důležité citace z dobové literatury (Hamsun, Flaubert), které podle něho přibližují van Goghovu vlastní recepci bot. Dodnes však není potvrzeno, že van Gogh tyto texty znal. Pravděpodobnější se zdá, že van Gogh reflektoval některé teze ohledně starých bot z knihy Sartor Resartus Thomase Carlylea. Jako další, dosud neznámý zdroj je možné uvést román Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži, kde je v rozmluvě dvou bratrů zachycena reflexe bot. Ta spíše odpovídá van Goghovu obrazu. Jako „přímý“ pramen znázornění se také nabízí rytina Gustava Dorého Houndsditch, kterou van Gogh znal. Obraz bot je signifikantním dílem, dokumentujícím tíhnutí moderní malby k „věcovosti“ (Dingliebe), kdy se obyčejná věc dostává do centra pozornosti, což svým způsobem završuje anatomie věci provedená některými kubisty.
Słowa kluczowe
Czasopismo
Rocznik
Tom
Numer
4
Strony
354-370
Opis fizyczny
Rodzaj publikacji
ARTICLE
Twórcy
  • Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic
Bibliografia
Typ dokumentu
Bibliografia
Identyfikatory
Identyfikator YADDA
bwmeta1.element.202991f9-d58d-4234-9c65-62be99597299
JavaScript jest wyłączony w Twojej przeglądarce internetowej. Włącz go, a następnie odśwież stronę, aby móc w pełni z niej korzystać.